Tetování jako dříve vyslovené přání a jeho závaznost
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech byl bohatý nejen na kulturní a společenské zážitky. Přinesl s sebou totiž i zajímavou právní otázku, která se týká institutu dříve vysloveného přání zakotveného v ustanovení § 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZZS“). Při společenské akci v bazénovém areálu Hotelu Thermal procházel mladý muž, který měl na své hrudi vytetovaný nápis „DO NOT RESUSCITATE“. Pro znalce anglického jazyka není nutné tento nápis překládat, avšak pro úplnost se hodí český překlad přeci jen uvést. Tetování tohoto muže obsahuje v překladu jeho přání „NERESUSCITOVAT“.
S obdobnou formou tetování jsem se setkal při výslechu člověka obviněného ze spáchání trestného činu krádeže, jehož ruka se pyšnila výrazným tetováním s nápisem „ODMÍTÁM VYPOVÍDAT!“. Při otázce vyšetřovatele, zda chce vypovídat, však k mému překvapení dotyčný sdělil, že vypovídat chce a se vším, co mu bylo usnesením o zahájení trestního stíhání kladeno za vinu, souhlasí. Následně vyšetřovateli poskytl svou úplnou výpověď.
V obou případech byli muži potetovaní a obě tetování v sobě nesla určitou zprávu společnosti a dotčeným orgánům či osobám, jaký postoj mají tito muži k rozličným životním situacím. Případ muže obviněného z trestného činu je nicméně odlišný, neboť jeho tetování vyjadřovalo pouze jeho postoj, jenž nevyvolává žádné právní otázky či možné následky. Obviněný se obecně může ke všemu, co mu je kladeno v rámci trestního stíhání za vinu, vyjádřit, může vypovídat, má právo nevypovídat apod., a to bez ohledu na skutečnost, zda jeho tělo je poseto tetováními obsahujícími obdobné frázemi či nikoliv.
Tetování mladého muže obsahující přání „DO NOT RESUSCITATE“ je nicméně jiné zejména v tom smyslu, že se z hlediska svého obsahu a umístění na hrudi může jednat o již zmíněné dříve vyslovené přání. Jak však má postupovat lékař či zdravotnické zařízení, resp. obecně poskytovatel zdravotních služeb v případě, kdy se tento muž jako pacient ocitne v ohrožení života a je nutné zahájit resuscitaci? Je možné považovat takové tetování za dříve vyslovené přání ve smyslu ustanovení § 36 ZZS nebo může tento požadavek poskytovatel zdravotních služeb ignorovat?
Podle ustanovení § 36 odst. 1 ZZS platí, že pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit. Předmětné ustanovení tedy ve své podstatě dává možnost pacientovi učinit určité jednání, díky němuž se poskytovatel zdravotních služeb dozví jeho přání, jak má v předem předvídané situaci postupovat. Tetování na hrudi obsahující pokyn pro poskytovatele zdravotních služeb tak lze považovat za souladné s tímto ustanovením.
Podle ustanovení § 36 odst. 2 ZZS platí, že poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí. Podle tohoto ustanovení je nutné, aby poskytovatel zdravotních služeb měl pacientovo dříve vyslovené přání k dispozici. U tetování nacházejícím se na těle pacienta je možné konstatovat, že je i tato podmínka splněna. Navíc nelze ani vyloučit splnění další podmínky, a to že takové přání by bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí. Na tuto dílčí podmínku však dále navazuje ustanovení § 36 odst. 3 ZZS, kdy právě toto ustanovení je z hlediska závaznosti dříve vysloveného přání ve formě tetování problémové.
Ustanovení § 37 odst. 3 ZZS totiž stanoví, že dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání dále musí být výše uvedené písemné poučení pacienta. Tetování na těle pacienta je možné z hlediska zákona považovat za písemnou formu, neboť tetování dostatečně zachycuje obsah právního jednání a rovněž je jeho prostřednictvím určit jednající osobu. Pakliže se na našem těle nachází nějaké tetování, pak zde existuje praktická jistota, že jsme si jej tam nechali vytetovat my sami a že zachycuje naši vůli. Problém s vytetovaným dříve vysloveným přáním však nastane z toho důvodu, že tetování jednak neobsahuje výše uvedené poučení, a i kdyby jej obsahovalo, není takové přání opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta.
Vzhledem k poslední jmenované a nesplněné podmínce (absence úředně ověřeného podpisu pacienta) je proto tetování „DO NOT RESUSCITATE“ právně nezávazné a poskytovatel zdravotních služeb proto může přistoupit k resuscitaci takového pacienta, aniž by porušil jeho práva ve smyslu ustanovení § 36 ZZS. Byť se tetování nachází na těle pacienta, nemůže taková skutečnost nahradit či zhojit absenci požadavku úředně ověřeného podpisu pacienta.
Dokud tedy nedojde ke změně legislativy, nezbývá než doporučit pacientům, aby svá dříve vyslovená přání i nadále poskytovatelům zdravotních služeb raději předkládali v písemné podobě s úředně ověřeným podpisem, a to za splnění dalších podmínek na dříve vyslovená přání kladeným ustanovením § 36 ZZS.
Tetování mladého muže obsahující přání „DO NOT RESUSCITATE“ je nicméně jiné zejména v tom smyslu, že se z hlediska svého obsahu a umístění na hrudi může jednat o již zmíněné dříve vyslovené přání. Jak však má postupovat lékař či zdravotnické zařízení, resp. obecně poskytovatel zdravotních služeb v případě, kdy se tento muž jako pacient ocitne v ohrožení života a je nutné zahájit resuscitaci? Je možné považovat takové tetování za dříve vyslovené přání ve smyslu ustanovení § 36 ZZS nebo může tento požadavek poskytovatel zdravotních služeb ignorovat?
Podle ustanovení § 36 odst. 1 ZZS platí, že pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit. Předmětné ustanovení tedy ve své podstatě dává možnost pacientovi učinit určité jednání, díky němuž se poskytovatel zdravotních služeb dozví jeho přání, jak má v předem předvídané situaci postupovat. Tetování na hrudi obsahující pokyn pro poskytovatele zdravotních služeb tak lze považovat za souladné s tímto ustanovením.
Podle ustanovení § 36 odst. 2 ZZS platí, že poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí. Podle tohoto ustanovení je nutné, aby poskytovatel zdravotních služeb měl pacientovo dříve vyslovené přání k dispozici. U tetování nacházejícím se na těle pacienta je možné konstatovat, že je i tato podmínka splněna. Navíc nelze ani vyloučit splnění další podmínky, a to že takové přání by bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí. Na tuto dílčí podmínku však dále navazuje ustanovení § 36 odst. 3 ZZS, kdy právě toto ustanovení je z hlediska závaznosti dříve vysloveného přání ve formě tetování problémové.
Ustanovení § 37 odst. 3 ZZS totiž stanoví, že dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání dále musí být výše uvedené písemné poučení pacienta. Tetování na těle pacienta je možné z hlediska zákona považovat za písemnou formu, neboť tetování dostatečně zachycuje obsah právního jednání a rovněž je jeho prostřednictvím určit jednající osobu. Pakliže se na našem těle nachází nějaké tetování, pak zde existuje praktická jistota, že jsme si jej tam nechali vytetovat my sami a že zachycuje naši vůli. Problém s vytetovaným dříve vysloveným přáním však nastane z toho důvodu, že tetování jednak neobsahuje výše uvedené poučení, a i kdyby jej obsahovalo, není takové přání opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta.
Vzhledem k poslední jmenované a nesplněné podmínce (absence úředně ověřeného podpisu pacienta) je proto tetování „DO NOT RESUSCITATE“ právně nezávazné a poskytovatel zdravotních služeb proto může přistoupit k resuscitaci takového pacienta, aniž by porušil jeho práva ve smyslu ustanovení § 36 ZZS. Byť se tetování nachází na těle pacienta, nemůže taková skutečnost nahradit či zhojit absenci požadavku úředně ověřeného podpisu pacienta.
Dokud tedy nedojde ke změně legislativy, nezbývá než doporučit pacientům, aby svá dříve vyslovená přání i nadále poskytovatelům zdravotních služeb raději předkládali v písemné podobě s úředně ověřeným podpisem, a to za splnění dalších podmínek na dříve vyslovená přání kladeným ustanovením § 36 ZZS.